31.1.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 34/5

1.1.1.

Navrhované změny provádění požadavků pilíře 2 rámce Basel III (3) ve směrnici o kapitálových požadavcích (4) usilují o dosažení většího sblížení dohledu v rámci Unie tím, že jednoznačněji vymezují prvky kapitálové struktury a zavádějí pokyny k dodatečným kapitálovým požadavkům v rámci pilíře 2, jakož i tím, že zásadně zpřísňují podmínky, za kterých mohou příslušné orgány v této souvislosti vykonávat své pravomoci v oblasti dohledu.

1.1.2.

I když ECB obecně podporuje sbližování dohledu, domnívá se, že návrh na vypracování regulačních technických norem pro dodatečné kapitálové požadavky není vhodným nástrojem k dosažení tohoto cíle.

Za prvé, požadavky v rámci pilíře 2 jsou specifické pro jednotlivé instituce, což vyžaduje, aby příslušné orgány používaly svůj úsudek v oblasti dohledu. Tím, že se bude pouze vycházet z regulačních technických norem Evropského orgánu pro bankovnictví (EBA) nebo tím, že se tyto normy použijí pro části rizikových prvků, se nedosáhne přístupu založeného na rizicích, jenž bude specifický pro jednotlivé instituce a jenž zohlední různorodost rizikových profilů institucí, a navíc se příslušným orgánům znemožní, aby včas reagovaly na vývoj v oblasti rizik a v příslušném odvětví.

Za druhé, obecné pokyny EBA ke společným postupům a metodice pro proces dohledu a hodnocení orgány dohledu (SREP) (5) již v současné době tvoří jednotnou základnu pro konzistentní provádění SREP v Unii, přičemž SREP umožňuje přiměřenou míru úsudku v oblasti dohledu, který lze doplnit použitím vzájemného hodnocení EBA. V posledních letech se konvergence podstatně zlepšila spolu s provedením těchto obecných pokynů (6) a s provedením metodiky SREP vypracované ECB, která je jednotně uplatňována v rámci jednotného mechanismu dohledu (7).

S ohledem na tento pozitivní vývoj se ECB domnívá, že stávající rámec je dostatečný a že jednotný trh bude, pokud se týká konvergence, i nadále profitovat ze stávajících nástrojů, které mohou být případně doplněny o další použití vzájemného hodnocení EBA.

1.1.3.

Navrhované změny směrnice o kapitálových požadavcích kromě toho zakotvují právo úvěrových institucí, nikoli orgánů dohledu v rámci určitých limitů rozhodovat o složení kapitálu drženého za účelem splnění požadavků pilíře 2 a vylučují možnost stanovení požadavků pilíře 2 tak, aby byly splněny v plném rozsahu pomocí kmenového kapitálu tier 1. ECB má za to, že orgány dohledu by měly mít i nadále právo určovat požadavek na složení dodatečného kapitálu a vyžadovat, aby požadavky na dodatečný kapitál byly splněny pouze pomocí kmenového kapitálu tier 1. Z obezřetnostního hlediska je třeba uvést, že bankovní krize a nedávné události na trhu ukázaly, že například s nástroji vedlejšího kapitálu tier 1 mohou být spojeny značné problémy, neboť schopnost těchto nástrojů absorbovat ztráty není taková jako v případě kmenového kapitálu tier 1 a náklady na tyto nástroje by ještě více ohrozily ziskovost úvěrových institucí. Od doby, kdy převzala úkoly v oblasti obezřetnostního dohledu, ECB postupovala v praxi tak, že vyžadovala splnění požadavků pilíře 2 pomocí kmenového kapitálu tier 1. Povinností splňovat kapitálové rezervy pouze pomocí kmenového kapitálu tier 1 legislativní orgány Unie stanovily, že upřednostňují kapitál nejlepší kvality. Změna této praxe by snížila předvídatelnost pro úvěrové instituce, jakož i způsobila nerovné podmínky.

1.1.4.

Zatímco zavedení jednotného základu pro uložení doporučené výše kapitálu napomůže konzistentnímu provádění tohoto doporučení v rámci Unie, má ECB za to, že navrhované změny směrnice o kapitálových požadavcích by měly jednoznačněji odrážet nutnou flexibilitu při stanovování doporučené výše kapitálu v rámci pilíře 2. Měl by být zejména zohledněn vztah mezi prahovou hodnotou zátěžového testu a stanovením doporučené výše kapitálu v rámci pilíře 2. Vzhledem k tomu, že zátěžové testy v oblasti dohledu slouží jako výchozí bod pro stanovení doporučené výše kapitálu v rámci pilíře 2, měly by navrhované změny směrnice o kapitálových požadavcích v souladu se současnými mezinárodními osvědčenými postupy rovněž umožňovat, aby příslušné orgány při zátěžových testech všech úvěrových institucí uplatňovaly pevnou prahovou hodnotu, která může být nižší než celkové kapitálové požadavky SREP. Flexibilita, pokud se týká použití pevné prahové hodnoty, by měla být k dispozici stále. Použití celkových kapitálových požadavků SREP by kromě toho mělo být uzpůsobeno metodice použité v zátěžovém testu. Použití prahové hodnoty pro celkové kapitálové požadavky SREP při nepříznivém scénáři zátěžového testu například vyžaduje použití přístupu dynamické rozvahy. V navrhovaných změnách směrnice o kapitálových požadavcích by kromě toho mělo být zakotveno ustanovení o přezkumu po uplynutí doby tří let.

1.1.5.

Dále by měl být objasněn způsob, jakým doporučená výše kapitálu v rámci pilíře 2 působí na požadavky kombinovaných kapitálových rezerv. Zejména je třeba zamezit možnému rozporu s cílem proticyklické kapitálové rezervy. To vyžaduje vypuštění odkazu na řešení „cyklických ekonomických výkyvů“ jakožto cíle doporučené výše kapitálu v rámci pilíře 2. Ačkoli by nemělo docházet k žádnému přesahu mezi doporučenou výší kapitálu v rámci pilíře 2 a požadavky v rámci pilíře 2, musí navrhované změny směrnice o kapitálových požadavcích kromě toho objasnit, že v situaci, kdy zátěžový test rozpozná další druhy úvěrového rizika v hypotetické situaci a tyto druhy rizika jsou součástí požadavků v rámci pilíře 2, mají příslušné orgány i nadále možnost použít opatření za účelem řešení těchto rizik v doporučené výši kapitálu v rámci pilíře 2.

1.1.6.

Navrhované změny směrnice o kapitálových požadavcích omezují pravomoc příslušných orgánů vyžadovat, aby jim úvěrové instituce poskytly dodatečné či častější informace. Ačkoli ECB v plném rozsahu podporuje cíl zamezit zdvojenému vykazování a snížit náklady na vykazování, je možnost vyžadovat podrobné údaje ad hoc naprosto zásadní pro řádné posouzení rizikového profilu úvěrových institucí například pro účely SREP. Tato rizika je obtížné v plném rozsahu zachytit předem prostřednictvím harmonizovaného výkaznictví, a to zejména s ohledem na způsob, jakým se činnost a rizika úvěrových institucí vyvíjejí. Příslušné orgány budou muset kromě toho vždy shromažďovat dodatečné podrobné informace, aby dostatečně posoudily silné a slabé stránky úvěrových institucí, pokud se týká konkrétních rizik nebo tříd aktiv, např. ve vztahu k nespláceným úvěrům. ECB se proto domnívá, že tato omezení by měla být z navrhovaných změn směrnice o kapitálových požadavcích vypuštěna.

1.1.7.

Příslušné orgány by měly být oprávněny ukládat kapitálové požadavky vždy, když úrokové riziko vyvolává podstatné obavy, a nikoli jen v případě, když rizika přesáhnou určitou předem vymezenou prahovou hodnotu. Navrhovaný mandát EBA, který spočívá ve vymezení určitých pojmů pro účely přezkumu expozice úvěrových institucí vůči úrokovému riziku vyplývajícímu z investičního portfolia, nabízí konečný výčet okolností, za nichž jsou v důsledku možných změn úrokových sazeb vyžadována opatření dohledu (8). ECB má za to, že příslušným orgánům by při ukládání opatření dohledu měla být dána větší flexibilita.

1.1.8.

Navrhované změny směrnice o kapitálových požadavcích vyžadují, aby příslušné orgány před přijetím dodatečných kapitálových požadavků konzultovaly orgány příslušné k řešení krize (9). Ačkoli ECB podporuje cíl spočívající v dosažení účinné spolupráce s orgány příslušnými k řešení krize, návrh na formální konzultaci s orgány příslušnými k řešení krize před stanovením dodatečných kapitálových požadavků nebo před vydáním pokynů ve smyslu směrnice o kapitálových požadavcích by se v praxi ukázal jako zbytečně zatěžující a formalistický, aniž by tím došlo ke zlepšení podstaty stávajících ujednání. Stávající memorandum o porozumění mezi ECB a Jednotným výborem pro řešení krizí (10), které bylo poprvé provedeno v souvislosti s vypracováním rozhodnutí SREP v roce 2016, kromě toho již nyní zajišťuje účinnou spolupráci. S ohledem na nezávaznou povahu doporučení výše kapitálu by k rozhodnutí o vydání tohoto doporučení mělo docházet mimo rámec společných rozhodnutí, přičemž by mělo podléhat pouze výměně informací mezi členy kolegia.

1.3.1.

ECB obecně podporuje zavedení možnosti, aby příslušný orgán upustil od uplatňování obezřetnostních požadavků na individuálním základě ve vztahu k dceřinému podniku, jehož ústředí se nachází v jiném členském státě než mateřský podnik, neboť tato možnost je v souladu se zřízením jednotného mechanismu dohledu a bankovní unie.

1.3.2.

Dodatečné obezřetnostní záruky a technické úpravy by mohly řešit případné obavy ohledně finanční stability, které vyplývají z uplatňování tohoto mechanismu výjimek na bankovní unii, která je stále dokončována. Konkrétně by mohly být zavedeny následující dvě dodatečné podmínky pro to, aby dceřiné podniky mohly výjimku využít: a) dceřiné podniky způsobilé pro výjimku nesmí samy o sobě překročit určitou prahovou hodnotu, např. prahové hodnoty pro význam vymezené v nařízení o jednotném mechanismu dohledu; a b) výjimka by měla být omezena spodní hranicí 75 %, tj. minimální požadavek na kapitál lze snížit maximálně z 8 % na 6 % celkového objemu rizikové expozice. V tomto směru by záruka byla zapotřebí pouze ve vztahu k výši kapitálových požadavků, od jejichž uplatňování bylo skutečně upuštěno. ECB dále doporučuje, aby byly tyto podmínky přezkoumány tři roky po jejich vstupu v platnost, přičemž by se mělo zejména zvážit, zda by měla být spodní hranice dále snížena s ohledem na vývoj bankovní unie.

1.3.3.

Navrhované změny nařízení o kapitálových požadavcích by navíc měly vyjasnit, že záruka mateřského podniku vůči dceřinému podniku se musí přiměřeně odrážet v obezřetnostních požadavcích k úvěrovému riziku, které se na tento mateřský podnik vztahují. Mateřský podnik by zejména měl mít 100 % hlasovacích práv v dceřiném podniku.

1.3.4.

V neposlední řadě by měla být zavedena vhodná přechodná opatření pro provádění přeshraniční výjimky z kapitálových požadavků, která by měla zohlednit předpokládaný další pokrok v oblasti bankovní unie nastíněný Komisí ve sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropské centrální bance, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o dokončení bankovní unie (13) (dále jen „sdělení o dokončení bankovní unie“).

1.9.1.

Zatímco právní předpisy na úrovni 2 komplexně objasnily modelování ve vztahu k úvěrovému, tržnímu a operačnímu riziku, tyto specifikace stále chybějí ve vztahu k úvěrovému riziku protistrany. ECB doporučuje pozměnit nařízení o kapitálových požadavcích tak, aby ukládalo orgánu EBA vypracovat regulační technické normy se specifickými kritérii hodnocení pro metodu interního modelu (IMM) a pro metodu pokročilé úvěrové úpravy v ocenění (A-CVA). Tyto regulační technické normy by měly podrobněji vymezit posouzení významu pro modelové změny a rozšíření pro IMM i A-CVA. V neposlední řadě by mělo být vloženo ustanovení, které by vyžadovalo, aby úvěrové instituce získaly od příslušných orgánů souhlas s použitím přístupu A-CVA.

1.9.2.

Úvěrové instituce, které již provedly IMM, tuto metodu nepoužívají výhradně a pro výpočet některých svých expozic používají jiné (nikoli interní) metody. To vyvolává obavy v tom směru, že velký počet úvěrových institucí nemusí být schopno splňovat požadavek, že IMM nelze používat v kombinaci s jinými metodami. Za tímto účelem by mělo být nařízení o kapitálových požadavcích změněno tak, aby úvěrovým institucím umožňovalo získat povolení k stálému částečnému používání IMM pro úvěrové riziko protistrany, stejně jako tak mohou činit v případě jiných druhů rizika.

1.9.3.

Stávající pravidla nařízení o kapitálových požadavcích pro stanovení parametru splatnosti by měla být rozšířena tak, aby se vztahovala i na expozice z titulu derivátových transakcí a obchodů zajišťujících financování (SFT) a na transakce bez stanoveného termínu splatnosti.

1.9.4.

Definice dohledové delty, kterou Komise navrhuje pro nový standardizovaný přístup k měření expozic úvěrového rizika protistrany, by měla být uvedena do souladu s matematicky správnými standardy Basilejského výboru pro bankovní dohled.

1.10.1.

ECB podporuje harmonizaci a zlepšení dohledu nad finančními holdingovými společnostmi a smíšenými finančními holdingovými společnostmi. Je důležité, aby opatření konsolidovaného dohledu mohla být namířena přímo vůči mateřskému podniku bankovní skupiny, bez ohledu na to, zda se jedná o úvěrovou instituci nebo holdingovou společnost. V tomto ohledu je základním cílem dohledu zajistit, aby mateřský podnik řídil a koordinoval své dceřiné podniky způsobem, který účinně podporuje konsolidovaný dohled. Obecně by měla nová úprava umožnit náležitě zohlednit zvláštní charakteristiky finanční holdingové společnosti a smíšené finanční holdingové společnosti a jejich úlohu v rámci skupiny, aby se předešlo vytváření nadměrných překážek pro fungování skupiny.

1.10.2.

Některé aspekty navrhovaných změn směrnice a nařízení o kapitálových požadavcích by bylo vhodné zlepšit či vyjasnit. Například je třeba objasnit, jaký je vztah navrhovaných změn týkajících se povolení k činnosti finančních holdingových společností a smíšených finančních holdingových společností a stávajících pravidel týkajících se dohledu nad kvalifikovanými účastmi. Dále je třeba uvést, že navrhované změny směrnice a nařízení o kapitálových požadavcích jednoznačně neuvádějí, která stávající ustanovení, která pojednávají o úvěrových institucích, by měla být chápána tak, že se pro účely konsolidovaného dohledu vztahují rovněž na finanční holdingovou společnost a smíšenou finanční holdingovou společnost. Je rovněž zapotřebí podrobněji specifikovat průběžná opatření v oblasti dohledu, jež může orgán dohledu na konsolidovaném základě uplatňovat ve vztahu k finanční holdingové společnosti a smíšené finanční holdingové společnosti.

1.10.3.

Rovněž je třeba zvážit účinek navrhovaných změn na článek 111 směrnice o kapitálových požadavcích. Obavy vzbuzuje zejména skutečnost, že orgán dohledu na konsolidovaném základě se může nacházet v jiné jurisdikci než finanční holdingová společnost nebo smíšená finanční holdingová společnost. Orgán dohledu na konsolidovaném základě by v takovém případě musel zajistit, aby konsolidované požadavky splňovala finanční holdingová společnost nebo smíšená finanční holdingová společnost usazená v jiném členském státě. Navrhované změny směrnice o kapitálových požadavcích by měly zahrnovat ustanovení, která podrobněji vymezí, jak v tomto případě zajistit účinnou přeshraniční spolupráci.

1.10.4.

V neposlední řadě by navrhované změny směrnice o kapitálových požadavcích měly zahrnovat ustanovení, která vyjasní zacházení s existujícími finančními holdingovými společnostmi a smíšenými finančními holdingovými společnostmi, na něž se tato ustanovení vztahují.

1.12.1.

Nařízení o jednotném mechanismu dohledu ECB svěřuje zvláštní úkoly vztahující se k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi s cílem přispět k bezpečnosti a odolnosti úvěrových institucí a ke stabilitě finančního systému. Tyto úkoly ECB vykonává s plným ohledem na jednotu a integritu vnitřního trhu a rovné zacházení s úvěrovými institucemi a s cílem předcházet regulatorní arbitráži (25). Za tímto účelem je ECB povinna uplatňovat všechny příslušné právní předpisy Unie a, pokud jsou těmito právními předpisy Unie směrnice, je povinna uplatňovat vnitrostátní právní předpisy provádějící tyto směrnice (26), a to zejména směrnici o kapitálových požadavcích a směrnici o ozdravných postupech a řešení krize bank (27). Některé pravomoci v oblasti dohledu však nejsou v právních předpisech Unie konkrétně uvedeny a rozdíly ve vnitrostátních právních předpisech mohou vést k asymetrii pravomocí ECB v oblasti dohledu v jednotlivých zúčastněných členských státech.

1.12.2.

V tomto ohledu ECB již přezkoumala oblast působnosti a rozsah stávajících pravomocí v oblasti dohledu a vypracovala postup pro zajištění jednotného výkladu pravomocí ECB. I přes toto vyjasnění pravomocí ECB by zakotvení těchto stávajících pravomocí v oblasti dohledu ve formě společného právního základu v rámci právních předpisů Unie vyvolalo požadavek na jejich provedení a napomohlo by objasnit výklad, zda určitá pravomoc na základě vnitrostátních právních předpisů patří do rámce zvláštních úkolů svěřených ECB. Kromě toho by takové zakotvení díky harmonizaci pravomocí příslušných orgánů v oblasti dohledu podpořilo rovné podmínky v rámci bankovního dohledu v Unii. Za účelem dosažení tohoto cíle by právní předpisy Unie měly zahrnovat jednoznačný odkaz na dodatečné pravomoci v oblasti dohledu v řadě oblastí, tak aby se předešlo právní nejistotě, pokud jde o přímé pravomoci ECB v oblasti dohledu, a zajistily rovné podmínky, pokud jde o pravomoci v oblasti dohledu v rámci bankovní unie. Tyto oblasti se zejména týkají akvizic ve třetích zemích, fúzí, převodů aktiv a jiných strategických rozhodnutí, změny stanov úvěrových institucí a akcionářských dohod o výkonu hlasovacích práv, poskytování úvěru spřízněným osobám, externího zajišťování činnosti úvěrových institucí, dohledových pravomocí ve vztahu k externím auditorům a dodatečných pravomocí týkajících se udělování povolení úvěrovým institucím.

1.13.1.

V současné době směrnice o kapitálových požadavcích neobsahuje požadavky na postup, který by měly příslušné orgány používat při hodnocení členů řídících orgánů. Vnitrostátní praxe se tak podstatně liší, a to zejména pokud se týká doby hodnocení, lhůt a toho, zda k hodnocení dochází před nebo až těsně po jmenování. ECB doporučuje změnit právní předpisy Unie tak, aby došlo k větší harmonizaci postupů pro hodnocení způsobilosti a bezúhonnosti.

1.13.2.

Držitelé klíčových funkcí mají významný vliv na každodenní řízení úvěrových institucí a jejich celkovou řídicí strukturu. ECB doporučuje změnit právní předpisy Unie tak, aby obsahovaly definici držitelů klíčových funkcí, a vyjasnit definici vrcholného vedení. S cílem harmonizovat vnitrostátní postupy by dále mělo být vloženo ustanovení o pravomoci příslušných orgánů při hodnocení držitelů klíčových funkcí ve významných institucích.

1.16.1.

Existence vnitrostátních možností a případů vlastního uvážení v rámci obezřetnostní úpravy zabraňuje tomu, aby byl na úrovni Unie realizován jednotný soubor pravidel, a zvyšuje složitost a náklady, přičemž poskytuje možnosti pro regulatorní arbitráž. Zejména možnosti pro členské státy představují překážky účinného fungování jednotného mechanismu dohledu, jenž musí zohledňovat různé právní úpravy a praxi v zúčastněných členských státech. Souběžné a rozdílné uplatňování těchto možností vede ke vzniku nesourodého regulatorního rámce, který může zabraňovat plynulému fungování dohledu ze strany ECB v zúčastněných členských státech a ve vztahu k expozicím týkajícím se třetích zemí.

1.16.2.

V některých případech mají tyto rozdíly rovněž dopad na pravomoci v oblasti dohledu. Možnosti a případy vlastního uvážení, které nejsou z obezřetnostního hlediska odůvodněny, by tak měly být harmonizovány přímo v právních předpisech úrovně 1. Obdobně je třeba odrazovat od zavádění nových možností a případů vlastního uvážení, jako je tomu například v případě navrhovaných změn nařízení o kapitálových požadavcích v oblasti kapitálových investic do fondů.

2.1.1.

ECB podporuje zavedení požadavku na pákový poměr v právních předpisech Unie a jeho nastavení ve výši 3 %, což je v souladu se standardy Basilejského výboru pro bankovní dohled a s doporučeními EBA (30). ECB doporučuje, aby při podrobném provádění norem týkajících se pákového poměru v Unii byly náležitě zohledněny výsledky probíhajících mezinárodních diskusí, zejména v rámci Basilejského výboru pro bankovní dohled, jakož i jakýkoli další vývoj na mezinárodní úrovni.

2.1.2.

Navrhovaná změna nařízení o kapitálových požadavcích odstraňuje existující uvážení příslušných orgánů ohledně vyloučení expozic uvnitř skupiny, které jsou již vyloučeny z rizikových vah, a expozic vyplývajících z převodu regulovaných úspor, z míry expozice pákového poměru (31), a namísto toho zavádí automatické výjimky pro tyto expozice (32). ECB je toho názoru, že úvěrovým institucím by mělo být povoleno vyloučit tyto expozice z pákového poměru, jen pokud to předem schválí příslušný orgán na základě hodnocení rizik souvisejících s pákou, jak je tomu podle současně platných právních předpisů Unie. Pokud jde o významné instituce v rámci jednotného mechanismu dohledu, zakládá se hodnocení na všeobecných zásadách ECB týkajících se možností a případů vlastního uvážení dostupných v rámci práva Unie (33).

2.1.3.

Má-li být vyloučení expozic vyplývajících ze státem podporovaných vývozních úvěrů (34) zachováno, mělo by být omezeno na nezbytnou míru – s ohledem na potřeby celé Unie, a nikoli vnitrostátní preference, – neboť se jedná o odchylku od standardů Basilejského výboru pro bankovní dohled. Automatické vyloučení expozic vyplývajících z podpůrných úvěrů z míry expozice (35) se rovněž odchyluje od standardů Basilejského výboru pro bankovní dohled a je v rozporu s podstatou pákového poměru jako opatření nezaloženého na riziku. Tato automatická výjimka rovněž není v souladu s doporučeními EBA a brání účinnému srovnání pákových poměrů na trhu. V neposlední řadě je třeba uvést, že znění některých výjimek, jež jsou často nejasné co do podmínek, které je třeba splnit, může institucím umožnit, aby výjimky vykládaly různě, což může vést k širšímu použití výjimek a k tomu, že výjimky nebudou cíleny na velmi specifické případy.

2.1.4.

ECB podporuje zavedení navýšení pákového poměru zvláště pro globálně systémově významné instituce (G-SVI), jež by mělo vycházet z mezinárodních standardů týkajících se vytváření a nastavení těchto požadavků, jakmile budou dokončeny. Dodatečné požadavky na G-SVI by měly odrážet systémový význam těchto institucí a poskytovat dodatečnou schopnost absorbovat ztráty, která je nezbytná k zajištění dodatečné ochrany vůči možnému selhání.

2.1.5.

Navrhované změny nařízení o kapitálových požadavcích rovněž zakotvují korekce počáteční marže v případě derivátových expozic souvisejících s klientským clearingem, což je další prvek, který se odchyluje od standardů Basilejského výboru pro bankovní dohled. Zacházení s počáteční marží u těchto transakcí je citlivou otázkou, která je v současné době přezkoumávána na mezinárodní úrovni. Provedení v Unii by mělo odrážet závěry tohoto přezkumu, jakmile bude dokončen (36).

2.1.6.

Navrhované změny nařízení o kapitálových požadavcích ponechávají stávající přístup pro výpočet pákového poměru na základě rozvahy ke konci čtvrtletí (37). ECB doporučuje přezkoumat toto ustanovení s ohledem na probíhající mezinárodní diskuse týkající se referenčního období pro výpočet pákového poměru.

2.1.7.

Otázka, jak zacházet s rezervami centrálních bank pro účely výpočtu expozice pákového poměru, je dalším citlivým tématem, které je v současné době na mezinárodní úrovni přezkoumáváno. Provedení pákového poměru podle práva Unie by mělo zohlednit závěry tohoto přezkumu po jeho dokončení.

2.1.8.

ECB souhlasí s doporučeními orgánu EBA, že na ústřední protistrany by se požadavek na pákový poměr neměl vztahovat, i když tyto subjekty mají v některých členských státech bankovní licenci. Osvobození ústředních protistran od požadavku na pákový poměr je odůvodněno zvláštními zárukami, které ve vztahu k ústředním protistranám stanoví nařízení (EU) č. 648/2012, jakož i skutečností, že závazky ústředních protistran, např. marže držené v podobě vkladů, jsou akumulovány zejména pro účely řízení rizik, a nikoli k financování investičních aktivit.

2.2.1.

Navrhované změny nařízení o kapitálových požadavcích se odchylují od standardů Basilejského výboru pro bankovní dohled, pokud se týká zacházení s vysoce kvalitními likvidními aktivy úrovně 1, u nichž používají 0 %, a nikoli 5 % faktor požadovaného stabilního financování (RSF) (38). ECB navrhuje, aby požadavek stabilního financování byl zachován pro vysoce kvalitní likvidní aktiva úrovně 1 (s výjimkou hotovosti a rezerv centrální banky, na které by se měl vztahovat 0 % faktor RSF), neboť u těchto aktiv je v horizontu jednoho roku dáno určité cenové riziko, a to i v případě neexistence zátěžového scénáře. Zavedení stejného zacházení jako v případě ukazatele krytí likvidity není s ohledem na rozdílné časové rámce těchto dvou standardů vhodné.

2.2.2.

Navrhované změny nařízení o kapitálových požadavcích se rovněž odchylují od standardů Basilejského výboru pro bankovní dohled, pokud se týká zacházení s budoucím rizikem financování v derivátových smlouvách (39). ECB vítá mandát EBA podat Komisi zprávu o příležitosti přijmout opatření s větší citlivostí vůči riziku (40), jelikož standardy Basilejského výboru pro bankovní dohled nejsou vůči riziku dostatečně citlivé (41). Navrhovaná přechodná opatření však obsahují určité koncepční nedostatky, které zavádějí možnosti regulatorní arbitráže a jejichž dopad na úvěrové instituce dosud nebyl posouzen. Dokud nebude určena vhodnější metodika, ECB tedy doporučuje, aby přechodná úprava byla sladěna se standardy Basilejského výboru pro bankovní dohled.

2.2.3.

Pokud se týká zacházení se zajištěnými úvěrovými transakcemi, navrhované změny nařízení o kapitálových požadavcích uplatňují na zajištěné a nezajištěné transakce s finančními protistranami se zbytkovou splatností kratší než šest měsíců faktor RSF, který je nižší než faktor uvedený ve standardech Basilejského výboru pro bankovní dohled (42). Na základě důkladné analýzy by měl být proveden celostní přezkum faktorů uplatňovaných na všechny zajištěné transakce zahrnuté do ukazatele čistého stabilního financování s cílem určit, zda faktory pro určité zajištění a splatnosti jsou nastaveny správně. Dokud nebude tento přezkum proveden, ECB navrhuje, aby byly používány RSF faktory vymezené ve standardech Basilejského výboru pro bankovní dohled.

2.2.4.

Navrhované změny nařízení o kapitálových požadavcích obsahují výjimku z požadavku ukazatele čistého stabilního financování pro aktiva a pasiva přímo spojená s běžnými krytými dluhopisy, které jsou v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES (43), a pro dluhopisy typu soft bullet a pro podmíněné dluhopisy typu pass-through, jež splňují určitá kritéria pro aktivaci splatnosti (44). ECB podporuje doporučení EBA, že vyňaty by měly být pouze v plné výši financující struktury krytých dluhopisů typu pass-through, jelikož pro vydávající banku nepředstavují žádné riziko financování (45). Oproti tomu ECB navrhuje, aby jiné kryté dluhopisy nebyly z ukazatele čistého stabilního financování vyňaty, neboť tyto dluhopisy podobně jako jiná dlouhodobější pasiva vykazují podstatná rizika financování, která nejsou jejich strukturálními vlastnostmi snížena. S ohledem na význam krytých dluhopisů při financování bank faktické vynětí většiny nesplacených krytých dluhopisů vede k závažnému oslabení obezřetnostních standardů.

2.3.1.

ECB vítá návrh na provedení nového standardu Basilejského výboru pro bankovní dohled týkajícího se tržního rizika, který vznikl v návaznosti na zásadní přezkum obchodního portfolia, do práva Unie (46). ECB doporučuje, aby při podrobném provedení standardu zásadního přezkumu obchodního portfolia v Unii, zejména vhodné přechodné úpravy, byly náležitě zohledněny výsledky probíhajících mezinárodních diskusí, zejména v rámci Basilejského výboru pro bankovní dohled, stejně jako další vývoj na mezinárodní úrovni. Dvouleté prováděcí období, jež je předpokládáno v současné době, nemusí institucím postačovat k prokázání splnění modelových požadavků, ani nemusí postačovat orgánům dohledu k řádnému zhodnocení a schválení modelů tržního rizika. Je tomu tak proto, že technická specifikace řady významných aspektů přístupu interních modelů bude upravena prostřednictvím regulačních technických norem, jež budou k dispozici až dlouho po vstupu navrhovaných změn nařízení o kapitálových požadavcích v platnost. Z tohoto důvodu by bylo vhodné prodloužit období provádění.

2.3.2.

Navrhovaná přechodná úprava zavádí významné snížení nastavení (o 35 %) kapitálových požadavků podle zásadního přezkumu obchodního portfolia po dobu tří let, což vyvolává obavy, protože by to mohlo vést k nastavení kapitálových požadavků na tržní riziko ve výši, která bude značně pod stávající výší danou pro konkrétní instituce. I když přechodné období může napomoci ke zmírnění dopadu na kapitálové požadavky úvěrových institucí, ECB navrhuje, aby přechodné nastavení bylo postupně zrušeno podle předem stanoveného rozvrhu a aby se současně uplatňovala minimální mez, která zabrání poklesu kapitálových požadavků na tržní riziko pod současnou úroveň.

S ohledem na další změny rámce pro tržní riziko v zájmu dosažení větší proporcionality považuje ECB navrhované změny nařízení o kapitálových požadavcích, které institucím s malým obchodním portfoliem umožňují používat zjednodušené přístupy, za adekvátní doplnění, pokud prahové hodnoty pro jejich použití zůstanou i nadále ve výši stanovené v návrhu. Navrhovaný zjednodušený standardizovaný přístup by však měl být dostatečně citlivý vůči riziku a měl by vést ke kapitálovým požadavkům, které jsou přiměřené ve srovnání s novými přístupy použitelnými v případě větších úvěrových institucí. V tomto ohledu by se při další revizi nařízení o kapitálových požadavcích měl zohlednit příslušný vývoj na úrovni Basilejského výboru pro bankovní dohled.

2.3.3.

Navrhované změny nařízení o kapitálových požadavcích neobsahují některé klíčové prvky standardů Basilejského výboru pro bankovní dohled, kterými je například specifikace testu pro připisování zisků a ztrát přímo v právních předpisech úrovně 1, a jsou tak ponechány až na budoucí právní předpisy v přenesené pravomoci. ECB navrhuje, aby tyto prvky byly zahrnuty přímo do nařízení o kapitálových požadavcích s tím, že pouze technické specifikace by měly být provedeny prostřednictvím přijetí technických norem.

2.3.4.

Navrhované změny nařízení o kapitálových požadavcích dávají úvěrovým institucím značnou míru svobody modelování, což by mohlo vést k závažným odchylkám v praxi v oblasti dohledu a modelování rizika. S cílem těmto problémům čelit ECB navrhuje, aby omezení modelování, jež byla vypracována v rámci zásadního přezkumu obchodního portfolia na základě srovnávacích studií, byla zakotvena do nařízení o kapitálových požadavcích.

2.3.5.

Na rozdíl od standardů Basilejského výboru pro bankovní dohled navrhované změny nařízení o kapitálových požadavcích umožňují, aby si úvěrové instituce bez omezení vybraly obchodní útvary, pro něž požádají o schválení interního modelu, a obchodní útvary, pro něž budou nadále uplatňovat standardizovaný přístup. S cílem zamezit regulatorní arbitráži by příslušné orgány měly mít možnost v závislosti na přístupu, který úvěrové instituce zvolí pro srovnatelné obchodní útvary, rozhodnout o tom, které obchodní útvary by podle jejich názoru měly spadat do oblasti působnosti přístupu interních modelů.