Co to jsou zůstatky v systému TARGET2?

12. srpna 2020

Možná jste si ve zprávách přečetli, že některé země eurozóny mají vysoké záporné zůstatky v systému TARGET2 (tedy závazky), zatímco jiné v něm mají vysoké kladné zůstatky (pohledávky), a také všemožné teorie o tom, co by to mohlo znamenat. Co však vlastně jsou tyto zůstatky v systému TARGET2 zač?

Co je to TARGET2?

TARGET2 (z angl. Trans-European Automated Real-time Gross settlement Express Transfer 2 – Druhý transevropský expresní automatizovaný systém pro zúčtování plateb v reálném čase) je systém, jehož prostřednictvím jsou přesouvány peníze z jedné banky do druhé, a to v rámci jedné země i mezi více zeměmi. Centrální i komerční banky jej používají pro zpracování plateb v eurech a bezpečný a snadný přesun peněz mezi sebou navzájem. Pro fungování ekonomiky je to velmi důležité.

Účty mají v systému TARGET2 jak banky centrální, tak komerční.

Přečtěte si více o systému TARGET2 a o jeho fungování

Co to jsou zůstatky v systému TARGET2?

Na integrovaném trhu se peníze neustále přesouvají, a to i přes hranice. Naprosto každé euro zahájilo svou cestu v některé konkrétní zemi eurozóny nebo v ECB, ale to nemusí znamenat, že tam také zůstalo.

Čistý tok peněz mezi dvěma zeměmi (tj. celková výše přijatých po odečtení celkové výše odeslaných peněz) se zaznamenává do rozvahy národních centrálních bank příslušných dvou zemí bez ohledu na to, zda převod zahájila banka komerční či centrální. Zůstatky v systému TARGET2 jsou výsledkem nahromadění těchto toků v čase. Také ECB posílá přes hranice peníze a ze zahraničí je přijímá, aby mohla provádět svou měnovou politiku, a proto má i ona svůj vlastní zůstatek v systému TARGET2.

Aby nemusela mít každá centrální banka v eurozóně samostatný zůstatek vůči každé další centrální bance v eurozóně a ECB, jsou na konci každého dne všechny tyto dvoustranné zůstatky zjednodušeny do jednoho zůstatku vůči ECB.

V kostce lze říci, že pokud banky v jedné zemi poslaly prostřednictvím systému TARGET2 celkově více peněz, než obdržely, pak má centrální banka příslušné země záporný zůstatek. Pokud více obdržely, než poslaly, má příslušná centrální banka kladný zůstatek. Jestliže by se příchozí a odchozí platby přesně rovnaly, zůstatek centrální banky v systému TARGET2 by byl nulový.

Zůstatky v systému TARGET2 jsou výsledkem nahromadění toků peněz v čase

Proč banky posílají peníze bankám v jiných zemích?

Centrální a komerční banky uskutečňují prostřednictvím systému TARGET2 vzájemné přeshraniční platby:

aby zaplatily za zboží, služby nebo finanční aktiva přicházející z jiné země (platí tak za sebe nebo jménem svých klientů)

když chtějí půjčit jedna druhé peníze

aby mohly provádět měnovou politiku, např. operace na volném trhu, jež uskutečňují národní centrální banky zemí eurozóny a jejichž prostřednictvím si banky mohou vypůjčit peníze od centrálních bank, poskytnou-li jim jako garanci odpovídající zajištění

Proč se kladnému zůstatku v systému TARGET2 říká pohledávka a zápornému závazek?

Souvisí to s účetnictvím a rozvahami. Abychom tomu tedy porozuměli, je třeba si nejprve připomenout dvě skutečnosti:

1. Eurozóna má jednu měnu, ale mnoho členských zemí. Neexistuje tedy pouze jedna centrální banka s jednou rozvahou pro euro, nýbrž každá centrální banka v každé zemi má svou vlastní rozvahu. Proto má TARGET2 samostatné složky pro jednotlivé centrální banky.
2. Když některá centrální banka poprvé emituje peníze, zaznamená se to do její rozvahy. Tyto peníze se vykáží v rozvaze na straně pasiv (jako vklad), zatímco aktiva (neboli pohledávky) odpovídající vytvořeným penězům se zaúčtují na straně aktiv (např. jako úvěr).

A teď zpět k systému TARGET2: když se v něm přesunou peníze mezi dvěma zeměmi eurozóny, centrální banka země, která peníze dostane, zaúčtuje tuto skutečnost do své rozvahy jako další pasivní položku. Přesune se však pouze toto pasivum: aktivum zůstane v původní rozvaze.

Jestliže například eura, která byla původně emitována v Itálii, skončí v Německu, z účetního pohledu má nyní německá centrální banka další pasivní položku (peníze), zatímco aktivum zůstává u italské centrální banky. To znamená, že rozvahy již nejsou v rovnováze: německá centrální banka musí přidat vyrovnávací položku, aby zohlednila přírůstek eur ve své rozvaze oproti objemu, který vytvořila původně, zatímco italská centrální banka musí přidat vyrovnávací položku, aby zohlednila skutečnost, že má ve své rozvaze méně eur, než kolik jich původně vytvořila ona. Tato vyrovnávací položka, jíž se říká zůstatek v systému TARGET2, je pro Bundesbank pohledávkou (neboli aktivem) a pro Banca d’Italia závazkem.

Avšak v měnové unii, jako je ta naše, samozřejmě není rozdíl mezi jedním eurem emitovaným v jedné zemi a druhým emitovaným v jiné. Do oběhu muselo někde vstoupit, ale hranice dané země může překročit, což je vlastně základem a částečně důvodem měnové unie – aby se eura mohla volně a snadno pohybovat mezi jednotlivými zeměmi.

Pohledávky a závazky v systému TARGET2

Proč se zůstatky v systému TARGET2 od finanční krize zvyšují?

Komerční banky si obvykle půjčují peníze navzájem na peněžním trhu. Když však udeřila v roce 2008 krize, důvěra se vytratila a jedním z důsledků bylo, že v zemích považovaných za méně zranitelné bylo drženo více peněz nebo tam byly přesouvány. To znamenalo, že komerční banky v zemích, které byly krizí zasaženy nejvíce, měly obtížný přístup k financování. Vzhledem k zásadnímu významu, který má poskytování úvěrů mezi bankami pro fungující bankovní sektor, ECB a centrální banky zemí eurozóny zakročily.

Centrální banky poskytly komerčním bankám nezbytné finanční prostředky. Mnoho těchto peněz bylo použito jako náhrada tržního financování, jehož zdroje vyschly. Zastoupily zejména finanční prostředky, které banky v zemích považovaných za méně zranitelné půjčovaly bankám v zemích považovaných za více zranitelné. V letech 2008 až 2012 tak zůstatky v systému TARGET2 vzrostly, protože byl vytvořen větší objem peněz, který v čistém vyjádření překročil hranice.

Od roku 2015 zůstatky v systému TARGET2 opět rostou, ale důvody jsou odlišné. Souvisí to s rozhodnutími měnové politiky, které jsme přijali v ECB společně se všemi centrálními bankami Eurosystému.

Jak přispělo působení ECB a národních centrálních bank zemí eurozóny od roku 2015 ke zvýšení zůstatků v systému TARGET2?

V roce 2015 zavedla ECB nový program – program nákupu aktiv – tvořící součást souboru opatření, která měla podpořit návrat inflace na úroveň odpovídající našemu inflačnímu cíli. V rámci tohoto programu nakupují centrální banky ve všech zemích eurozóny přeshraničně různá aktiva za peníze. To znamená, že celkový objem peněz opět roste, tentokrát je ovšem za tím ECB.

Aktiva, jež koupí centrální banka, často drží investoři v jiné zemi (např. i mimo eurozónu), kteří mají obvykle bankovní účty v jednom z finančních center eurozóny, jako je Frankfurt, Lucemburk nebo Amsterodam.

Představte si tedy například, že v rámci programu nákupu aktiv koupí španělská centrální banka dluhopis, který drží investor s bankovním účtem ve Frankfurtu. Peníze pošle Banco de España na německý bankovní účet prodejce přeshraničním převodem v systému TARGET2. Částka je připsána na bankovní účet prodejce a německá centrální banka zaznamená nárůst svých pohledávek v systému TARGET2, zatímco Banco de España své závazky ve stejném systému zvýší.

Jelikož byla mnohá aktiva zakoupena od investorů s bankovními účty v Německu, peníze směřovaly do Německa. Následně peníze v zemích, jako je Německo, zůstaly, protože výnosy z jiných bezpečných investic (např. domácích státních dluhopisů) jsou poměrně nízké. V důsledku této akumulace peněz rostou pohledávky Bundesbank v systému TARGET2. Na druhé straně rostou závazky zemí posílajících peníze.

Není tedy proč se znepokojovat rostoucími zůstatky v systému TARGET2?

Zůstatky v systému TARGET2 mohou být důležitým ukazatelem toho, co se v ekonomice děje, tzn. jakým směrem se peníze v eurozóně přesouvají. Avšak to, co k danému vývoji vedlo a jak situaci interpretovat, se může postupem času měnit a přeshraniční tok peněz je jedním ze základních prvků měnové unie.

Zůstatky v systému TARGET2 mohou někdy signalizovat určitý problém, např. pokud z některé země odchází mnoho peněz kvůli obavám o tamní finanční situaci. V takovém případě nejsou zůstatky v systému TARGET2 jediným signálem, že je něco v nepořádku.

Aktuální zůstatky jednotlivých zemí v systému TARGET2 jsou v první řadě výsledkem opatření měnové politiky, jež ECB koncipovala s cílem povzbudit ekonomiku. Nevyplývají z finančního napětí, a proto nejsou zdrojem znepokojení.

K tématu jsou k dispozici také tyto informace v angličtině:

• TARGET balances and the asset purchase programme, Ekonomický bulletin 7/2016
• Remarks at the BNYM 20th anniversary dinner on the dynamics of TARGET2 balances and monetary policy implementation, projev člena Výkonné rady Petera Praeta pronesený 15. září 2016